YAMA
Série - Patandžálího osmidílná stezka
YAMA - PRVNÍ STUPEŇ
Yama se dá přeložit jako zdrženlivost nebo sebeovládání.
Základem jsou tomuto stupni morální a etické hodnoty člověka, a i když už je tomu
mnoho let od dob, kdyby byly sepsány, jsou dnes stejně důležité, jako tomu bylo kdysi
dávno. Není potřeba opakovaně kontrolovat každé slovo, konverzaci nebo skutek, který
děláme, stejně jako nemá smysl si vyčítat věci, které se staly v minulosti, na které
nejsme zrovna hrdí, nebo situace, kdy bychom se nejraději zachovali jiným způsobem.
Morálka a etika nás nemají zbytečně svazovat. Jsou tu od toho, aby nám pomohly si
lépe uvědomit svět kolem sebe, lidi kolem sebe, přírodu a všechny její obyvatele a my se
tak mohli lépe zorientovat v tom, kde se nachází naše místo a jak zde můžeme fungovat.
Yama se skládá z pěti hlavních bodů:
(nenásilí, neubližování)
O ahimse jsme se podlobněji rozepsali ve článku Ahimsa.
2. SATYA
(pravdivost ve slovech i činech)
Pravdomluvnost je důležitá vlastnost, udává skutečnosti na pravou míru a buduje zdravé
a pevné vztahy. Zamezuje tomu, abychom se zbytečně nezamotávali do vymyšlených
konstruktů a nezaplňovali si tak hlavu těžkými myšlenkami. Ovšem důležitým aspektem
říkání pravdy se stává i způsob našeho sdělení. Dovolím si citovat známou americkou
spisovatelku Tahereh Mafi: „Žádná zbraň, žádný meč, žádná armáda ani žádný král nikdy
nebudou silnější než jediná věta. Meče mohou pořezat a zabít, ale slova se do člověka
zabodnou a zůstanou v něm. Zanoří se do kostí a stanou se součástí těla, které si
neseme do budoucnosti, a po celou dobu v něm vrtají. Už se jich nikdy nezbavíme.“ I při
sdělování skutečností bychom měli respektovat ahimsu - neubližovat a nezraňovat a to
ani slovy. Snažit se podat pravdu s citem a respektem, jako bychom druhou osobu chtěli
pohladit a vyhnout se sdělení, které působí stejně jako bodající nůž do svalu. Říkat věci
tak, jak jsou, není lehký úkol, avšak, když připustíme, že bychom se zvládli schovat za
přetvářku před celým světem, vždycky s námi bude jedna osoba, která pravdu zná - my
sami. Přiznat pravdu sám sobě může být velice bolestivá zkušenost ale naše vnitřní já,
naše mysl, se stává nepřetržitým svědkem našich životů a dokud nejsme pravdiví k sobě,
nemůžeme být skutečně pravdivými k ostatním.
3. ASTEYA
(nechamtivost, nekradení)
Nebrat si to, co nám nepatří. Vedle loupeží, vykrádání domů, sofistikovaných přepadení
apod se asteya vztahuje i na menší, mnohem nenápadnější situace. Kromě krádeží
hmotných věcí, myslí asteya i na nehmotné, duševní vlastnictví a prožitky. Nekrást nápady,
vize a práci druhých. Neobírat své blízké o příležitosti, nebrát jim radost, naději, nebo víru.
Asteya nás učí tomu, abychom se soustředili na povznášení nás i okolí našimi vlastními
prostředky. Obohatit druhého zpěvem, láskou, trpělivostí, nadšením je mnohem více
přínosné, než neustálá snaha růst i za cenu toho, že obereme druhého člověka pro vlastní
zisk. Stejně tak se dá asteya aplikovat i na životní prostředí, na zacházení s přírodními
zdroji. Ničení prostoru, který sdílíme s miliardami dalších bytostí, hub a rostlin nectí principy
asteyay a tím pádem ani yamy.
4. BRAHMACHARYA
(čistý způsob života)
Brahmacharya se často překládá jako celibát nebo sexuální zdrženlivost, což se může v
dnešním světě zdát těžké, nebo přímo nemožné. Brahmachaya se ovšem neváže pouze k
úplné sexuální abstinenci, jak bychom si mohli, poněkud milně, vyložit. Pokrývá také téma
monogamie, vzájemného respektu a šetření vlastní energií. Sexuální energie je velmi silná
energie, brahmacharya si dává za cíl stočení naší pozornosti k Bohu - toho si také můžeme
vyložit jako vyšší moc, vesmír, planetu Zemi nebo nekonečnou sílu bytí. Neznamená to
nutně omezení nebo zákaz. Naopak. Brahmacharya nám dává možnost soustředit se naše
povinnosti i radosti s mnohem větší pečlivostí. Dává nám možnost respektovat našeho
partnera a dobrovolně se rozhodnout právě s ním budovat silnější a hlubší pouto, rozvíjet a
starat se o vzájemný vztah. Žít v čistotě pro nás může znamenat i pečlivost našich skutků s
uvědoměním, že ne všechny skutečnosti závisí na nás, svět se bude dál točit a slunce
vycházet i zapadat bez našeho přičinění.
5. APARIGRAHA
(nebýt nenasytný, nehromadění)
Na tento svět jsme přišli bez majetku a také ho bez majetku opustíme. Opět platí, že nemá
smysl plnit naši mysl výčitkami vůči množství věcí, které vlastníme. Naopak. Aparigraha
nám pomáhá vážit si našich věcí, ale zbytečně na nich nelpět. Nesnažit se zbytečně
hromadit materiální bohatství, váže se k ní samozřejmě také asteya a všechny předchozí
body yamy. Přílišné hromadění ničí naší planetu, ať už formou fast fashion, množstvím
plastů a nekonečnou potřebou brát. Čím více věcí vlastníme, tím více místa zabírají nejen v
našem domě, ale i v naší mysli. Hromadění jde ruku v ruce s neustálou touhou a potřebou -
čehokoliv. Aparigraha myslí i na nehmotné hromadění. Za každou získanou věcí by měla
být věc věnovaná a tím projevená vděčnost. Všimli jste si například, jak populární je dnes
hromadění uznání na sociálních sítích? Neskonalá touha po více a více sledujících,
srdíčkách, komentářích... Nenasytnost zabírá velkou část v naší mysli. Nehromadění
znamená nelpění nejen na věcech, ale i lidech. Aparigraha dává svobodu nám i ostatním.
Autor: Tereza Hübsch